Knihovna
Seznam útěšné a odborné literatury zabývající se smrtí a umíráním a dalšími existenciálními tématy.
Moody, Raymond A.: Život po životě. Praha: Knižní klub, 2005.
Americký lékař a spisovatel proslul po celém světě jako významný badatel a spisovatel, který se zaměřil na oblast smrti a zážitků s ní spjatých. Co vlastně nás čeká po smrti? Náboženský pohled předpokládá určitou formu posmrtné existence, kdežto materialisté vycházejí z představy zející nicoty. Důkazy, jež by vyřešily nejspornější otázky lidské existence, však zatím nikdo nepředložil. Zvláštnímu zájmu se proto těší prožitky blízké smrti (NDE). Právě ty Raymond Moody intenzivně zkoumal a dokázal popsat charakteristické znaky, jež je provázejí. Jeho knihy se ihned po vydání v USA staly světovými bestsellery. Autor v nich shrnul vzpomínky těch, kteří přežili klinickou smrt, a došel k pozoruhodnému zjištění vjemy při umírání bývají shodné a vesměs naznačují možnost jakési další cesty. Lze tato překvapivě přesvědčivá svědectví brát za doklad, že věřící právem očekávají přechod na onen svět? Raymond Moody nikomu nepředkládá hotové závěry, ale jeho strhující knihy otvírají prostor lidské naději.
Nešporová, Olga: O smrti a pohřbívání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2013.
Kniha O smrti a pohřbívání přináší úvodní vhled do doposud opomíjené problematiky. Věnuje se tématu smrti, představám o možné posmrtné existenci, pohřbívání a truchlení v současné české společnosti. Pro získání plastičtějšího obrazu i správných interpretací dnešního stavu autorka připomíná i starší období. Věří totiž, že bez jejich znalosti nelze současnou situaci uspokojivě vysvětlit. Kniha tak přispívá k zodpovězení mnoha aktuálních otázek: Jak se dnes Češi vyrovnávají s vlastní smrtelností? Liší se výrazně představy a postupy věřících a nevěřících osob? Věří Češi v posmrtnou existenci? Jak mrtvé pohřbíváme a co to o společnosti vypovídá? Jak se jedinci a společnost vypořádává se smutkem po smrti blízkého? Proč se rozšiřuje pohřbívání bez obřadu a o čem tento fenomén vypovídá? Vznikají nějaké nové formy pohřebních rituálů?
Parkes, Colin M. et al.: Poradenství pro smrtelně nemocné a pozůstalé. Brno: Společnost pro odbornou literaturu, 2007.
Jen málo oblastí zdravotní a sociální péče klade takové nároky na poskytování sociální opory, jako je tomu při péči o nevyléčitelně nemocné, umírající a o pozůstalé v době zármutku. Zdrojem takovéto opory pro pacienty a jejich rodiny přitom nemusí být jen profesionální poradci – významnou roli mohou sehrávat prakticky všichni pečující zdravotníci a v některých případech i laičtí pomáhající a dobrovolníci. Kniha „Poradenství pro smrtelně nemocné a pozůstalé“ je určena všem těmto lidem a má jim pomoci prohloubit jejich poradenské dovednosti při péči o nevyléčitelně nemocné a pozůstalé. Trojice autorů, kteří zásadním způsobem přispěli k rozvoji současného britského systému poradenství pro pozůstalé, zde fundovaně, avšak srozumitelným způsobem seznamuje čtenáře s psychologickými a sociálními procesy, které doprovázejí umírání i zármutek, i se zásadami a průběhem poradenského procesu v takto náročných životních etapách. Není však normativní příručkou – klade důraz na individuální povahu prožívání, respekt k jedinečnosti a komplexitě lidského života a na tvůrčí aspekt poradenského procesu a vztahu.
Philipová, Anne: Kratší než vzdech. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965.
Jemně cítěná a působivě napsaná kniha vzpomínek. Obsahuje úvahy ženy opuštěné mužem, který zemřel. Anne Philipová popisuje svůj život od doby, kdy se dozvěděla o beznadějnosti manželova dalšího života, přes jeho smrt až k několika okamžikům po jeho smrti. Je to do jisté míry memoárová kniha, třebaže zachycuje jen zlomek života Gerarda Philipe, francouzského herce s českými kořeny.
Smith, Rodney: Lekce smrti a umírání: Poučení od umírajících. Praha: Maitrea, 2013.
Autor nás obratně provádí jemnými nuancemi našich vlastních domněnek, nadějí a strachů. Ukazuje nám možnost žití a umírání s otevřeným srdcem. Lekce smrti a umírání je moudrým a jemným připomenutím toho, čemu čelíme my všichni, připomenutím skutečnosti, že smrt je velkým mysteriem, jež osvětluje život. Knihu by rovněž bylo možné nazvat „lekce života“, a to kvůli odvážné otevřenosti odhalované v tolika příbězích zde vyprávěných. Tato líčení nám zrcadlí naše vlastní postoje ke smrti a k lásce a nutí nás přehodnotit způsob, jímž žijeme svůj život právě teď. V zaneprázdněnosti svých životů si zřídkykdy uděláme čas na úvahy o vlastní smrtelnosti a na důsledky, jež by to mohlo mít na naše rozhodování. Jestliže však toto vědomí skutečně kultivujeme, stává se mocnou silou pro moudré rozlišování.
Schmitt, Eric-Emmanuel: Oskar a růžová paní, Noemovo dítě, Pan Ibrahim a květy koránu. Praha: Garamond, 2011.
Soubor tří příběhů na téma světových náboženstvích (křesťanství, judaismu, islámu) se stal prvním Schmittovým bestsellerem. V příběhu Oskar a růžová paní, který se u nás proslavil díky několika divadelním adaptacím, vedou Oskar a jeho ošetřovatelka kouzelný dialog o hodnotách lidského života. V části Pan Ibrahim a květy koránu se ujímá osiřelého židovského dítěte Arab z krámku na rohu a podnikne s ním cestu do své země, aby mu ukázal "květy koránu". V Noemově dítěti je hrdinou příběhu katolický kněz, otec Pemza, který ukrývá židovské děti za války. Zatímco jeho oblíbenec Josef musí chodit s ostatními na mši do kostela, otec Pemza se učí hebrejsky a sbírá předměty patřící do dědictví národa, který stál před vyhlazením.
Šiklová, Jiřina: Vyhoštěná smrt. Praha: Kalich, 2013.
Nová kniha Jiřiny Šiklové formou fiktivních rozhovorů, vyprávění i teoretických výkladů přibližuje smrt jako základní životní fakt, který k vlastní škodě vytěsňujeme ze svého myšlení a řeči – a s nimi často i umírajícího člověka. My lidé jsme si jako jediní tvorové vědomi své smrti. Přesto se bojíme o ní mluvit a často to neumožňujeme ani svým blízkým lidem, kteří odcházejí. Napětí se tím stupňuje, umírá se dnes skoro bez rozloučení a vyslovení posledního přání. Knížka Jiřiny Šiklové prolamuje toto nepsané tabu a formou fiktivních dialogů, vyprávění, zamyšlení i teoretických výkladů přibližuje toto období lidského života umírajícím i těm, kteří je doprovázejí. Není to návod, spíše vybídnutí, abychom hledali k druhému cestu alespoň v posledních dnech života.
