Knihovna
Seznam útěšné a odborné literatury zabývající se smrtí a umíráním a dalšími existenciálními tématy.
Kübler-Rossová, Elisabeth: O dětech a smrti. Praha: Ermat, 2003.
Kniha O dětech a smrti (ve Spojených státech poprvé vyšla v roce 1983) je autorčinou první publikací zaměřenou výhradně na děti; Elisabeth Kübler-Rossová ji napsala po deseti letech práce s umírajícími dětmi. Kniha je určena nejen těm, kdo se s umíráním u dětí setkávají v rámci svého povolání (zdravotníci, psychologové, příslušníci nejrůznějších pomáhajících profesí), ale tentokrát ve značné míře i lidem, které smrt dítěte někdy zasáhla v jejich osobním životě: rodičům, sourozencům, příbuzným, blízkým přátelům - a těm všem chce nabídnout útěchu a naději.
Kübler-Rossová Elisabeth: O smrti a umírání. Praha: Nadace Klíček, 1993.
Knihou O smrti a umírání bylo počátkem 70. let prakticky odtabuizováno téma smrti v západní medicíně. Toto dílo značí výrazný přelom v přístupu zdravotnické instituce k umírajícímu pacientovi – umírající člověk je zde poprvé uchopen jako někdo, kdo má k péči, jíž se mu dostává, co říci. V knize „O smrti a umírání“ také Elisabeth Kübler-Rossová poprvé popsala svých slavných (a později řadou teoretiků i praktiků mylně chápaných, interpretovaných a aplikovaných) pět fází umírání (či přesněji – pět fází „smiřování se se ztrátou“). V posledních dvou desetiletích bylo na téma smrti, umírání a péče o vážně nemocné napsáno velké množství publikací: avšak nikdo, kdo se tímto tématem chce vážně a systematicky zabývat, dost dobře nemůže tuto první a průkopnickou práci Elisabeth Kübler-Rossové přeskočit.
Kübler-Rossová, Elisabeth: Světlo na konci tunelu: Úvahy o životě a umírání. Brno: Jota, 2012.
Kniha, která je rozšířeným vydáním úspěšného titulu O smrti a životě po ní, přibližuje názory na život a smrt slavné švýcarské lékařky Elisabeth Küblerové Rossové, specialistky na paliativní péči. Skládá se z přepisů přednášek, na nichž lékařka s moudrostí a porozuměním, které získala za dlouhá desetiletí lékařské praxe, mluví o své práci s umírajícími dětmi, vlastních mystických zkušenostech a potřebě přijmout smrt a vědomí, že po ní budeme „jako motýl, který konečně opustil spoutávající kuklu života“. Kniha povzbudí ty stále žijící, aby vyřešili a uzavřeli své resty – aby tak byli klidní a moudřejší, až budou sami jednou stát smrti tváří v tvář.
Kushner, Harold S.: Když se zlé věci stávají dobrým lidem. Praha: Portál, 2011.
Rabín Kushner, jako každý duchovní, mnohokrát pomáhal lidem překonávat bolest a zármutek. Ale teprve když se dozvěděl, že jeho tříletý syn Aaron na začátku puberty zemře na nevyléčitelnou chorobu, byl nucen sám se zamyslet nad věčnou otázkou: Proč se zlé věci stávají nevinným lidem? Z jeho zkušenost vznikla kniha pro každého člověka, jemuž život ublížil a jenž je přesvědčen, že by si zasloužil lepší osud. Výpověď Harolda Kushnera se dotkla srdcí milionů lidí, kteří prožili zármutek a ztrátu. Byla přeložena do jedenácti jazyků, v Holandsku byla dvakrát vyhlášena nejlepší nebeletristickou knihou roku. Je vysoce oceňovaná teology, psychiatry a psychology. Předkládá další z možných pohledů na lidský život. Nic čtenáři nevnucuje, nepřikazuje, nemá předem dané odpovědi. Nabízí jen vlastní myšlenky, pochybnosti a víru.
Lewis, Clive S.: Svědectví o zármutku. Praha: Návrat domů, 2012.
Jaký vlastně máme důvod věřit tomu, že Bůh je dobrý? Cožpak nás všechno, co vidíme, nenutí věřit v naprostý opak? Známý anglický spisovatel se vyrovnává se smrtí své ženy. Otázky, které se zdály být uspokojivě zodpovězeny, znovu vyvstávají ve své trýznivé a bolestné podobě. Má utrpení nějaký smysl? Proč doléhá na lidi dobré a nevinné? Jaká je jeho úloha v našem životě? To jsou témata knihy a odpovědi nejsou snadné ani prvoplánové. Tato autorova osobní zkušenost byla ztvárněna ve filmu Krajina stínů, který se stal nejlepším britským filmem roku 1993.
Marie de Hennezel: Smrt zblízka: Umírající nás učí žít. Praha: ETC Publishing, 1997.
Už téměř deset let je Marie de Hennezel psycholožkou v oddělení paliativní péče. Lidé, kteří jsou na konci svého utrpení, na konci života, jsou zde přijímáni a doprovázeni celou skupinou odborníků. Vědí tito muži, tyto ženy, že zemřou? Ne ještě, ne vždy. Marie de Hennezel s nimi plně prožívá každý den tuto těžkou obavu z konce. Tito "umírající", kteří jsou až do konce plnými osobnostmi, jí umožnili, aby se cítila více plná života než kdy předtím; v pokoře a pravdě, kam je dovedlo utrpení, projevili se jako učitelé. Tato kniha je životní lekcí. Světlo, které vydává, je jasnější než mnohá vědecká pojednání.
Moody, Raymond A.: Život po ztrátě. Praha: Knižní klub, 2012.
Jako průkopník moderního výzkumu zážitků domnělé smrti a autor klasického bestseleru Život po životě změnil Raymond Moody zcela způsob, jakým pohlížíme na smrt a umírání. Ve své nové knize Život po ztrátě zkoumá spolu s Dianne Arcangelovou, proč nám žal způsobuje tolik utrpení a jak dovedou někteří lidé překonat svou ztrátu a nabýt ještě větší celistvosti než před ní. V návaznosti na závěry Života po životě uvádějí aktuální poznatky o zážitcích domnělé smrti a ukazují, jak jsou jedinci, kteří věří, že vědomí přežívá tělesnou smrt, schopni zdolat svůj zármutek a dík jemu se přerodit. Pochopení ,největšího tajemství' života přináší sebedůvěru a vnitřní mír. Ve formě směsi osobních příběhů a pronikavé učenosti nabízí toto dílo vhled do této problematiky a podporu každému, kdo prochází procesem truchlení, i těm, kdo zažili jakoukoli ztrátu bližního nebo odloučení.
