luctus - psychosociální péče o pozůstalé    

logo
logo

        +420 728 386 076      |      info@luctus.cz      |       

„Konfrontace se smrtí vyvolává úzkost, ale má také potenciál nesmírně obohatit život.“

(Irvin D. Yalom)

Dopravní nehody

Každá dopravní nehoda je zážitkem, který způsobuje náhlou změnu a ovlivňuje život všech zúčastněných – poškozených, viníků i náhodných svědků. Dopad dopravní nehody na účastníky závisí nejen na objektivní závažnosti situace, ale také na subjektivním vnímání a prožívání každého z nich. Situace každého, kdo se setkal s dopravní nehodou, je jiná a i reakce jsou velmi individuální. Některé důsledky dopravních nehod jsou nezvratné (trvalá zranění nebo v nejhorším případě úmrtí), jiné se dají napravit či nahradit (např. hmotná škoda na majetku).



Dopravní nehoda jako traumatická událost

foto

Pokud dojde k vážné dopravní nehodě, kde je někdo těžce zraněn nebo usmrcen, označujeme takovou situaci jako traumatickou. Traumatická situace obvykle u jedince vyvolá tzv. akutní reakci na stres. Po vypětí všech sil, které nám pomohou zvládnout samotný průběh nehody, se objevují nejrůznější fyziologické reakce jako je třes, ztížené dýchání, nevolnost nebo výpadky paměti. Akutní reakce na stres může mít různé projevy, které ale zpravidla odeznívají do několika hodin nebo dnů od události. Postupem času jsou tyto prvotní reakce nahrazeny jinými psychologickými fenomény. Typicky se zaobíráme myšlenkami na nehodu, vrací se nám některé obrazy a přemýšlíme nad tím, co jsme měli udělat jinak nebo jak jsme mohli situaci předejít. Pocity viny, ale třeba i zlosti, jsou normálními reakcemi na takový zážitek. Tyto pocity a myšlenky samozřejmě nadále ovlivňují naše tělesné reakce a především
pak naše chování. V některých závažných případech se může u účastníků dopravních nehod rozvinout i tzv. posttraumatická stresová porucha. Posttraumatická stresová porucha je vlastně jakousi prodlouženou odpovědí na stresující událost. Hlavními příznaky jsou epizody s opakovaným znovuprožíváním traumatické události, vtíravé myšlenky, sociální izolace a vyhýbání se aktivitám či místům, které evokují připomínku traumatu. Někdy se může stát, že člověk naopak nemá v souvislosti s prožitou nehodou vůbec žádnou reakci nebo se reakce projeví až s odstupem určitého času. Pak hovoříme o tzv. opožděné reakci. Opět se nejedná o nic patologického, jen je někdy obtížné zpětně pochopit přímou souvislost s dopravní nehodou.
        Pokud se staneme přímými účastníky dopravní nehody, často se stává, že se po určitou dobu obáváme cestovat dopravním prostředkem nebo znovu usednout za volant. Svět pro nás přestal být bezpečným místem, uvědomujeme si naši zranitelnost a křehkost lidského bytí. Je důležité nezůstávat s těmito pocity o samotě. Sdílejte vaše reakce s blízkými a nebojte se je požádat o pomoc. Podle odborníků mají reakce a podpora okolí nezastupitelnou roli při zpracování takové zkušenosti. Pokud jste aktivním řidičem, doporučuje se, abyste se pokusili vrátit za volant co nejdříve po události. Určitě pomůže, pokud se domluvíte s někým blízkým, kdo s vámi do auta usedne a kdo vám pomůže znovu nabývat jistoty v silničním provozu.


Pod tíhou různých povinností někdy zapomínáme pečovat o své psychické zdraví. Lidská psychika je samozřejmě velmi odolná a schopná mnoho věcí zvládnout bez vnějšího zásahu. Ovšem dopad traumatické události není dobré podceňovat. Vyhledání odborné pomoci vám pomůže lépe a někdy také rychleji se s danou situací vypořádat a naučit se s ní žít. Rád budu k dispozici. Objednat se můžete zde.


Sekundární viktimizace obětí dopravních nehod

foto

Nejen samotná dopravní nehoda způsobuje intenzivní psychické reakce a zranění, mnohdy jsme svědky toho, že následné jednání s policisty, úředníky, soudci či zdravotníky špatný stav obětí ještě prohlubuje a způsobuje tzv. druhotné poškození. V odborné literatuře se tomu říká sekundární viktimizace. Jedná se o proces, při kterém oběť po dopravní nehodě čelí zpochybňování či bagatelizaci vlastního pohledu na věc a vlastního prožívání. Sekundární zranění jsou oproti těm primárním výlučně psychologického charakteru. Nejčastěji se jedná o pocit nespravedlnosti, nedůstojného zacházení a izolace. Negativní roli v tomto sehrávají také hromadné sdělovací prostředky a různé internetové diskuze, kde se nepravdivě nebo dokonce lživě informuje o okolnostech dopravní nehody a vyvozují se nejrůznější, často chybné závěry.


Ztráta blízkého v důsledku dopravní nehody

Smrtelné dopravní nehody sdílejí charakteristiky náhlé a předčasné smrti, které navíc bylo možné předejít. Proto budou pozůstalí prožívat ztrátu s určitými specifiky, které se u jiných typů ztrát neobjevují. Pokud byli pozůstalí přítomni u nehody, nebo se dokonce sami stali jejími přímými účastníky, existuje zde větší pravděpodobnost rozvoje posttraumatické stresové poruchy. Příznaky posttraumatické reakce se mohou rozvinout i v těch případech, kdy pozůstalí nebyli přímými aktéry dopravní nehody, ale byli posléze vyzvání vyšetřujícími orgány k identifikaci těla zemřelého. V souvislosti s pocity viny, které pozůstalé po nehodě sužují, se často objevuje otázka „Proč musel zemřít on a ne já?“. Zpracování pocitu viny za přežití vyžaduje déledobější terapeutickou podporu.
        Klíčovou roli při vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka hraje rodina a nejbližší okolí. Někdy se rodina semkne, jindy dochází k narušení vztahů mezi jednotlivými členy. Je to pochopitelné, neboť každý člověk prožívá ztrátu jiným způsobem, v jiném tempu a má rozdílné potřeby. Tam, kde přirozená sociální opora chybí nebo je nedostatečná, jsou pozůstalým k dispozici služby zajišťované psychiatry, psychology a nově také poradci pro pozůstalé. V kontaktu s odborníkem má pozůstalý právo truchlit a otevřeně vyjadřovat veškeré emoce, které ztrátu aktuálně doprovází. Právě možnost otevřeně vyjadřovat myšlenky a otevřeně prožívat emoce vede k úlevě a zvyšuje kompetenci pozůstalého situaci zvládnout.


Pomníčky u silnic

Navzdory často zmiňovanému ústupu a odklonu naší společnosti od smutečních a vzpomínkových aktů za zemřelé, vznikají v dnešním moderním světě i rituály zcela nové. Dobrým příkladem jsou tzv. pomníčky u silnic obětem dopravních nehod. Pomníčky u silnic jsou záměrným označením místa u komunikace, kde došlo k smrtelné dopravní nehodě. Nejčastěji se na místě tragické nehody objevují symbolické kříže, kamenné náhrobky, květiny a svíčky. Tyto veřejné připomínky obětí dopravních nehod realizují zpravidla sami pozůstalí. Jsou vyjádřením jejich bolesti, zármutku a zároveň jsou jakousi kritikou společnosti za zmařený život. Realizace těchto pomníčků, jejich udržování a pravidelné navštěvování souvisí s individuálními potřebami pozůstalých v procesu truchlení. Jako i jiné individuální vzpomínkové rituály mohou pomníčky pomoci pozůstalým se s náhlým úmrtím svého blízkého lépe vyrovnat.


foto


Možnosti pomoci

Po dopravní nehodě je pro její účastníky nezbytné porozumět tomu, co se vlastně stalo, vyrovnat se s jejími následky a tuto událost nějak zařadit do dalšího života. Při tom jsou nuceni řešit ještě celou řadu praktických záležitostí, se kterými pravděpodobně neměli v minulosti žádnou zkušenost. Jde především o kontakt s pojišťovnami, s orgány činnými v trestním řízení, v případě úmrtí též jednání s pohřební službou, notářem a místně příslušným úřadem. Zkušenosti odborníků potvrzují, že právní pomoc patří hned po zdravotní péči mezi základní formy pomoci pro oběti dopravních nehod. Okolnosti dopravní nehody jsou prošetřovány v rámci trestního nebo civilního řízení a běžný občan se v této situaci jen stěží orientuje. Situace bývá někdy velmi nepřehledná, proto může být právní zastoupení advokátem velkou úlevou a opravdovou pomocí.


 

copyright © 2014 - 2018 www.luctus.cz, all rights reserved | mapa stránek | nahoru ▲